Pokud jste si otevřeli tento odkaz, asi zklamu ty, kteří čekají nějaký návod na výcvik. Na to jsou mé znalosti a dovednosti příliš malé a omezené, ale naštěstí existuje několik povolaných a zkušených super lidiček, na které bych si Vás dovolila upozornit. Jednu radu Vám ale mohu dát, pokud Vaši psi špatně pracují, nebo plní příkazy neochotně a nesprávně, tak chybu nehledejte u nich, ale hledejte ji u sebe.
S výcvikem jsem začala na jednom ostravském nejmenovaném klasickém cvičáku, kde jsme docházeli asi půl roku. Zde pejska naučili zakladní poslušnosti formou drilu a tvrdších metod. Pro služební a těžko zvládnutelná plemena mohou být tyto výcviky možná jedinou možností, jak je zvládnout, ale pro hyperaktivní veselé borderky byl tento výcvik stresující a někdy nudný. Chtěla jsem, aby pejsek pracoval rád a né z donucení, proto jsem tento výcvik vzdala a hledala dál. Narazila jsem na úžasného človíčka- trenérku agility Evku Svobodovou, která našeho "zlomeného borderáčka" díky své trpělivosti a pozitivizmu naučila opět skotačit a radovat se ze života. Evka musela své výcviky díky svým mateřským povinnostem přerušit, ale doufám, že se nám podaří opět na výcviky agility navázat. V Třebovicích jsem poznala i dalšího úžasného člověka Martu Fuglevičovou a seznámila jsem se s její školou výcviku a obedience. Marta se nás i s dcerou a druhým borderáčkem snaží zasvětit do tajů obedience a do Třebovic docházíme dodnes. Vzhledem k tomu, že borderka je opravdu živel, který není nikdy unaven a je potřeba s ním neustále pracovat, zkoušeli jsme dogdancing. V Ostravě ani okolí není žádná škola dogdancingu, ale poznali jsme Magdu Šimečkovou z psí školy KOIRA, která pořádá výcviky pomocí pozitivní motivace, klikru, pořádá školku pro šťěňátka a učí pejsky psím trikům. Je to opět úžasný, pozitivní človíček a i přes své mládí má opravdu obdivuhodné zkušenosti a neustále své znalosti a dovednosti rozšiřuje. S Magdou spolupracujeme i nadále a pojí nás trochu i některé provozní a pracovní záležitosti.
Poslední úžasný človíček, na kterého nemohu zapomenout je Johanka Polášková (bhcontrol.cz). A i když se známe pouze krátce, takto hodného člověka s "velkým srdíčkem" 
jsem dlouho nepoznala. To co dělá pro hendikepované a pro pejsky, které si jejich původní majitelé nezasloužili je obdivuhodné. Na závěr bych asi měla napsat, že jim nechci dělat reklamu, ale oni si právě naopak reklamu zaslouží. Chci na tyto super lidičky upozornit a za sebe jim poděkovat, že jsou.
